Single post

Jak pomoct kamarádce?

Představte si, že se budete dívat, jak se vaše kamarádka řítí svým enormním životním tempem do záhuby. Budete ji varovat, radit, ale ona si nedá říct, jako by neslyšela. Až jednou – protože vám na ní záleží – vám prostě dojde trpělivost a řeknete ji to pěkně na rovinu s veškerou razantností, které jste schopná. Jde totiž opravdu o hodně – o záchranu blízké kamarádky před vyhořením!
Hodně lidí v dnešní době žije, jako by nastoupili do vlaku, který jede obrovskou rychlostí neznámo kam. A ta rychlost je už tak obrovská, že neslyší volání: „Jestli nic neuděláš, vlak narazí a bude konec.“ Jsou stále v tom nekontrolovaně zběsilém vlaku, začínají z toho mít závrať a nevolnost, ale pro svůj klid jsou tak maximálně svolní si vzít prášek, který jen otupí vnímání pekelnosti toho stroje.
Kdo ten vlak rozpohyboval? Hluboko zakořeněné představy o tom, co všechno je naší povinností, abychom si dokázaly, že za něco stojíme. (Nedávala nám společnost najevo, že nestojíme za nic, dokud si nepořídíme to a ono?) Naše touha být perfektní a všechno dát – i to, co není v lidských silách stihnout. Programy, které se nám vymkly z rukou. A které si musíme pojmenovat, abychom je mohly zahodit.
Ano, pokud chceme předcházet vyhoření, depresi a dalším civilizačním chorobám, musíme se aktivně zasadit o změnu. Tady nám prášek už opravdu nepomůže. Ale znáte ten vtip: když se zeptáte lidí, kdo chce změnu, všichni zvednou ruku, a když se jich zeptáte, kdo se chce změnit, není nahoře ruka ani jedna. Takový člověk pak asi skutečně potřebuje tuto zkušenost vyhoření, aby mu to došlo. Klíč spočívá v tom uvědomit si, že ten vlak patří nám a že si ho musíme začít řídit sami.
Dnešní doba je opravdu hektická, stále vyžadující a přerušující naši pozornost. To je vyčerpávající. Vyžaduje to kompenzaci – stejně jako s nástupem sedavého způsobu života se objevil sport, kompenzací pro dnešní všudypřítomný stres je klinicky ověřená metoda mindfulness (všímavost). Není to činnost navíc, kterou bychom měli přidat k tomu šílenému seznamu, který musíme každý den splnit. Jsou to chvíle zastavení, kdy v podstatě neděláme nic způsobem, jak jsme běžně zvyklí, jen pozorujeme, všímáme si, uvědomujeme si, co se děje v přítomném okamžiku. To se snadno řekne, hůř udělá. Ale kdo nenajde 15 minut třeba večer přímo před usnutím? Vyčlenit si 15 minut denně pro to si sednout, nejlépe o samotě a třeba nechat vše volně plynout, nechat mysl, aby si přemýšlela, o čem chce – bez posuzování, bez kontrolování, o nic se nesnažit – a jen ji nezaujatě sledovat a hlavně bez toho, abychom ji uposlechly v tom, k čemu nás bude nabádat. Anebo sledovat dech nebo si uvědomovat postupně svoje tělo? Prostě to napoprvé dát a pak už se na to člověk začne těšit. Dopřát si svých 15 minut, kdy neděláme nic, anebo praktikujeme jednu z velmi účinných technik mindfulness. A když k tomu přidáme i snahu zaměřovat se během dne, jak nejlépe umíme, na to, co je právě teď, už po osmi týdnech dojde v našem mozku k tak výrazným změnám, že tomu snad ani nebudeme chtít věřit! Stres klesne o 25-65% a naše vitalita se zvýší až o 40% a naše úzkost a podrážděnost klesne o 30%. Budeme celkově klidnější a v tomto rozpoložení se budeme moct lépe zamyslet nad tím, co je pro nás opravdu důležité a co uděláme pro to, abychom se k tomuto cíli přibližovali. Všímat si i během dne, zda to, co právě děláme, nás k tomu, co má pro nás smysl, přibližuje a co nás od toho oddaluje. Mindfulness nám kromě vnitřního klidu posílí sebevědomí a sebejistotu. Nenecháme pak se sebou tak vláčet, dojdeme do kabiny strojvůdce, převezmeme řízení vlaku a pojedeme si, kam jen my budeme chtít – s lehkostí, hravostí a nadhledem. Je to trochu méně pohodlné než si vzít prášek. No jo, ale prášky stejně nefungujou!

psáno pro Žena a život

theme by teslathemes