Single post

Mimořádně nadané děti – jaké jsou a co potřebují?

Mimořádně nadané děti (dále jen nadané děti) jsou tak trochu jiné než ostatní děti, a proto potřebují trochu odlišnou výchovu a vzdělávání. Proto je také důležité, aby každý rodič věděl, jestli má takové dítě doma. Napadají mě nejčastější otázky, které si rodiče mohou klást.

Je opravu důležité, aby rodiče věděli, zda mají nadané dítě? Není to prostě jedno?  Ne, je to velmi důležité, a to kvůli tomu, aby mu mohli líp porozumět: jeho motivaci, způsobu myšlení, cítění i vnímání, jeho vztahům k práci a učení i k vrstevníkům. Také proto, aby mu mohli pomoct v tom, aby samo sebe více chápalo a kladně přijímalo svoji odlišnost.

V čem je nadané dítě tedy jiné? Je velmi čilé, živé a intenzivní, hodně nadaných dětí potřebuje méně spánku, má mnoho zájmů, je zvídavé, chce se stále dozvídat nebo objevovat nové věci, skvěle argumentuje (a vždy najde „logický“ argument pro to, aby se vyhnulo udělat to, co po něm rodič chce), hůř snáší, když se nudí, nerozvíjí, když se věci neposouvají, nemá rádo rutinu a mechanické věci samoúčelně (např. prosté psaní písmen za účelem umět je napsat);  klade mnoho otázek, často začínajících slovem proč, chce všemu přijít na kloub, proto často přemýšlí a může působit jakoby ztracené v myšlenkách. Má smysl pro detail a přesnost (objeví i nepatrný vlas v jídle a ostatní jen kroutí hlavou, jak si toho vůbec mohlo všimnout), je na sebe velmi náročné, neúnavně se žene dopředu ve zlepšování se ve věcech, které mu jdou, zatímco u věcí, které mu nejdou, může zažívat strach se do nich vůbec pouštět, neboť špatně snáší neúspěch a kritiku. Má tendenci o sobě pochybovat, zda je dost dobré a někdy i o tom, zda má život smysl. Vnímá mnohem více do hloubky a v souvislostech než ostatní, často zná řešení problému (intelektového, ale i vztahového atp.) okamžitě a není dost trpělivé s ostatními problém „řešit“ jejich tempem. V běžných situacích působí zrychleně, až neklidně, při učení naopak může potřebovat i více času, neboť o tom více přemýšlí, zvažuje z více úhlů pohledu a promýšlí mnoho variant najednou a jeho kreativita ho nutí u věcí, které považuje za důležité, tvořit pomaleji a dokonale.

Má mnohem lepší pozornost než běžné děti a dokáže se u věcí, které ho baví a mají pro něj smysl, soustředit celé hodiny. Má skvělou paměť, výborné abstraktní myšlení (dokáže se už v brzkém věku bavit v obecných pojmech a o filozofických a existenciálních tématech) a disponuje vnitřní motivací (aspoň do doby, než o ni v dnešní společnosti přijde).

Je citlivé a citově založené. Může být hodně citově vázané na blízkou osobu, citlivěji vnímá emoce druhých a je jimi ovlivňováno, je empatické. Může špatně snášet nadměrný hluk, světlo, upnuté oblečení, neklid, agresivitu, nespravedlnost, povýšenost, lež a přetvářku – a nadměrně na ni reaguje.

Má velkou představivost a rádo uniká, aspoň občas, do svého světa. Jistá část těchto dětí má intuitivní způsob myšlení, kdy myšlení probíhá neustále na zadané téma, i jakoby samovolně při jiných aktivitách a na pozadí. Výsledek přemýšlení přichází sám od sebe ve chvíli, kdy se to nedá „přikázat“ a je spojen s pocitem „heuréka“. Takové děti špatně snášejí srovnávání, tlak na výkon, stres, manipulaci a nedůvěru, a to až tak, že si mohou v takovém prostředí přivodit i vážné psychické problémy. Přemýšlení se často týká obecných a celosvětových témat a problémů.

Jaké existují nejčastější mýty o nadaných dětech, které můžou způsobit neplechu, a na co si dát pozor?

Tak především tyto děti samy sebe nevnímají jako lepší nebo chytřejší než ostatní. Vědí, že některým věcem rozumějí lépe, s jinými mají ale naopak větší potíž než jiné děti. Lidé si často myslí, že tyto děti budou dávat najevo svoji inteligenci a využívat ji ke svému prospěchu, ale ve skutečnosti první, co vám tyto děti řeknou, když k vám mají důvěru, je otázka, jak zastavit války a konflikty, jak zařídit, aby lidi byli šťastnější, aby se měli víc rádi a chovali se k sobě líp, aby lidé byli svobodnější a svět byl lepším místem. Na to se ptají, protože se tím trápí i celé hodiny a nezřídka kdy to celkově ovlivňuje jejich životní spokojenost. Jsou nesobecké a myslí na druhé. Hůř se učí žít v tomto světě se svojí bezelstností, důvěřivostí, upřímností hraničící v očích běžných lidí s naivitou.

Rodiče by také měli předběžně počítat s tím, že zcela normální projevy nadaných dětí mohou ostatní mylně považovat za nevychované (protože mají svůj názor, vědí, co potřebují a co jim škodí, nechtějí se podvolovat rozkazům a příkazům z moci autority, která není přirozená atp.), za autistické nebo jim budou z neznalosti zákonitostí přisuzovat různé diagnózy, jako například poruchu pozornosti, případně „poruchy“ vývoje mozku aj. Rodiče by se neměli nechat zastrašit a v daných záležitostech vše projednat s odborníky nebo se poučit o běžných a normálních projevech těchto dětí, které jsou z nedostatku informací o charakteru a psychologii nadaných zaměňovány za poruchy a diagnózy. Mimořádné nadání je obecně neuropsychologická odlišnost, nikoli nemoc, diagnóza či psychická porucha.

Co tyto děti potřebují? Potřebují přijetí, správné pochopení, potřebují pevně a laskavě nastavovat hranice, potřebují specifické metody a přístupy v práci a vzdělávání. Potřebují důvěru, že jsou dobré a že jejich život tady má velkou cenu. Potřebují se učit, jak se vyrovnávat s agresivitou a sobectvím. Potřebují se naučit myslet také na sebe a na své potřeby. Potřebují dobré zázemí, možnost být samy sebou. Potřebují se učit, jak vycházet s ostatními dětmi. Potřebují se učit, jak zvládat svoji vysokou emocionalitu a jak si „vyprazdňovat“ hlavu.

 

 

theme by teslathemes