Single post

Mimořádně nadané děti

kytka

Mimořádně nadané děti jsou děti, které mají velmi nadprůměrnou inteligenci (IQ nad 125/130), mimořádnou úroveň schopností v jedné nebo více z oblastí rozumových, pohybových, manuálních, uměleckých nebo sociálních, vysokou tvořivost a vysokou citlivost. Mnohé z nich mají intuitivní, divergentní způsob myšlení. Tyto děti jsou jiné než ostatní děti, myslí, cítí, vnímají a chovají se jinak, i když to jsou pořád děti. Odlišnosti si všimnou velmi rychle po narození rodiče, případně pedagogové už v mateřské škole.

Zatímco stále hodně dospělých si pod pojmem mimořádně nadané dítě představí superrobota, který je neobvykle namyšlený na svůj potenciál, z čehož si vyvozují, že to v dospělosti budou jedinci, kteří půjdou přes mrtvoly a „urvou si“ velkou část zdrojů pro sebe, opak je pravdou. Málokdo je stále vůbec ochoten si uvědomit, že to jsou lidé – samozřejmě s nadprůměrnými schopnostmi a potenciálem – kteří „to mají jinak“ – nejen „víc“ chytrosti, ale také víc zájmu o celek, o prospěšnost pro druhé, o spravedlnost a rovnost, logiku v mezilidských vztazích i v životě, mají jinak nastavené hodnoty, často už jako děti vyznávají vysoký etický standard.

Občas začínám své přednášky o nadaných lidech (kde vždy mluvím ze své zkušenosti osobní i zkušenosti terapeuta) tím, že říkám, ne, to nejsou ti lidé a děti, které vám budou dávat najevo svou převahu a nadřazenost, které se budou vytahovat tím, jak jsou chytré (výjimky asi existují vždy), ale že jsou to děti, které začínají své první konzultace otázkami typu: proč není mír ve světě? Jak můžu zabránit situaci v Severní Koreji? Proč jsou na světě děti, které nemají boty? A na otázku, co bys chtěl/a změnit na světě úplně na prvním místě, co má pro tebe největší důležitost, neodpovídají něčím sebestředným, ale jedině tím, že si přejí žít v lepším světě, aby lidé byli spokojenější, aby nebyly války a konflikty, aby se lidé k sobě chovali citlivěji atp. ¨

Další, s čím bojují, je velmi často to, že si nevěří, že pochybují o svých schopnostech, mají nižší sebevědomí. Stejně jako v předchozím případě, ani v otázce sebevědomí nejde většinou o nemoc nebo patologii, „jen“ o trápení a odlišnost, před tím, než to pochopí a změní. Proč si nevěří? To má mnoho důvodů. Prvním z nich je to, že ne vždy se setkávají s pochopením a oceněním od okolí. Občas se dokonce setkaly s tím, že když se projevily podle sebe, argumentovaly svým způsobem, byly označeny za hloupé. Ano, i to se může stát. Průměrně inteligentní člověk může toho velmi nadprůměrně inteligentního považovat za „hloupého“, protože nechápe, a pod pojem inteligence zahrnuje jen projevy své a lidí jemu podobných. Často se tyto děti setkávají s reakcemi typu: To je úplný nesmysl, to neřeš, to je divné, co si to zas vymýšlíš atp. Nadané dítě totiž jednak vidí souvislosti, mnohem víc souvislostí a vztahů mezi jevy, jednak je ve výrazném předstihu vůči okolí. Kolikrát jsem se setkala s případy jedinců, kteří když v minulosti uváděli svůj názor nebo nápad, byli označeni za podivíny, vizionáře, blázny – přičemž po pár letech se takový názor stal módním a lidé, kteří ho vyznávali, byli považováni za „cool“ nebo „in“.

Dalším důvodem je prostě to, že obecně čím je člověk inteligentnější, tím méně si je jistý, zatímco ti méně inteligentní se naopak přeceňují (jak vyplynulo z výzkumu Kruger, Dunning 1999). Jakoby to bylo tak, že čím více toho člověk ví, tím více si uvědomuje, co všechno ještě neví, nebo dokonce při extrémně vysoké inteligenci si uvědomuje celkovou nedostatečnost a omezenost lidského rozumu a jazykového vyjádření. Vzpomenete-li si na pár známých géniů (A. Einstein, J. Nash, S. Ramanujan, M.Curiová) nejspíš mi dáte za pravdu, že to byli lidé, kteří uměli v určitých chvílích zpochybňovat a kriticky myslet, ale i pochybovat o své velikosti a neomylnosti, že to byli často lidé skromní, citliví až přecitlivělí atd. Takže až vám bude někdo projevovat svou nadřazenost a dávat najevo svou neomylnost, s největší pravděpodobností to nebude mimořádně nadaný člověk. Možná to bude člověk s vysokým IQ.

A dalším důvodem pro nižší sebevědomí vnímané těmito dětmi, i když pro to není zjevný důvod a jejich výkony jsou skvělé, je intuitivní způsob myšlení. To je myšlení velmi rychlé, až tak, že si dítě nestihne všimnout jednotlivých etap, které ho dovedly k závěru, takže vlastně myšlení nevědomé. Dítě může mít proto pocit, že mu výsledek nebo nápad jen „přišel“, jako by bez jeho přičinění, z čehož si mylně vyvodí, že na to nemůže být zdravě hrdé a dál o svých kvalitách pochybuje.

Dalším a jistě ne posledním důvodem je obecný postoj k mimořádně nadaným v ČR. Zatímco v jiných zemích je do těchto lidí vkládána naděje, u nás jsou povětšinou zašlapáváni, dostávají mylné diagnózy či je nadání jinak patologizováno a maskováno (je přijatelnější mylně přiznat dítěti diagnózu ADHD nebo PAS než sdělit, že se jedná o mimořádně nadané dítě) . Sami rodiče těchto dětí se někdy bojí vyslovit nahlas, že mají takové dítě. A to není signál ničeho dobrého. Nadané dítě si velmi často z negativních reakcí okolí vyvodí, že ono je špatné, že jinak to být nemůže. Když na něj někdo křičí nebo ho ponižuje, spíše si řekne, že ten druhý musí přece mít pravdu (vy, kteří máte doma nadané dítě nejlíp víte, jak milují pravdu a vše berou vážně), než aby si řeklo, že ten druhý neumí zvládat svoje emoce a chová se nevhodně. Ono je tedy to špatné ve svých očích – a to na sebevědomí taky nepřidá.

Osobně velmi nerada píšu o těchto jevech, nerada píšu o negativních věcech, jenže musím. Takové příběhy poslouchám každý den. A potřebuji je kvůli těm, kterým se dějí, sdílet s těmi, kteří stejně jako já chtějí změnu přístupu vůči nadaným dětem (a dospělým). Na všech úrovních – v rodině, ve škole, ve společnosti. Ne, opravdu nevěřte tomu, že už je vše ideální a změna je úspěšně za námi. Zatím se ukazuje, že až na výjimky skvělých škol, je skutečně adekvátní péče o nadané ve školách spíše jen „na papíře“. I když si hodně učitelů myslí, že už vše řádně probíhá. To je dost nebezpečné. K porozumění nadanému dítěti znalosti nestačí, je potřeba psychologická změna, větší tolerance, otevřenost mysli, více empatie. Znalosti opravdu pomohou jen trochu.

theme by teslathemes