Single post
lekniny

Reportáž – meditace mindfulness v Paříži

Vyšlo v časopise Regenerace 4/2015

 Vždycky jsem se zajímala o meditaci a poprvé jsem se s ní seznámila na konci devadesátých let díky knížkám a přednáškám manželů Tomášových, kteří meditaci pojímali jako způsob, jak dosáhnout duchovního pokroku a jak nalézt Pravdu, jak sám pan Tomáš říkával. Stala se pak v mém životě pevnou součástí, hlavně proto, že jsem člověk emotivní, který vše citově prožívá, a meditace byla pro mě možností, jak se učit s takovou „výbavou“ žít. Vnímala jsem ji spíš jako něco, co se nachází v oblasti zájmu lidí nějak duchovně hledajících. Já jsem se ale za duchovního člověka nepovažovala, tedy tak jak je mnohdy stereotypně ve společnosti vnímán, jako někdo, kdo se obléká do batiky, doma zapaluje vonné tyčinky a popíjí čaj. Nikdy mi nepřipadalo, že meditace by měla být vyhrazena pro lidi „duchovní“, ale že je to „jen“ trénink mysli a pozornosti, který je tím pádem dostupný všem, a proto jsem byla opravdu nadšená, když jsem před pár lety zjistila, že východní meditace vipassaná byla na Západě podrobena velkému a mnohostrannému vědeckému výzkumu a že se jako kodifikovaný koncept meditace mindfulness (do češtiny překládáno jako meditace všímavosti) začala masivně šířit mezi laickou veřejnost a do různých oblastí západního života. Bohužel se stala i povrchní módou, ale tomu se asi nedá úplně vyhnout.

Také už delší dobu sleduji se zájmem francouzskou psychologii pro širokou veřejnost, hlavně publikace psychiatra a psychologa Christopha Andrého, který vydal jen na téma meditace větší počet knih, a tak když jsem vlastně náhodou objevila upoutávku na jeho jednodenní workshop v Paříži Úvod do meditace všímavosti, hned jsem si koupila vstupenku a zarezervovala letenky a ubytování na prodloužený víkend. Věděla jsem, že to bude zážitek, na který budu dlouho vzpomínat.

Workshop organizovala asociace Perspectives a konala se ve dvanáctém obvodě v přednáškových prostorách L´Espace Charenton. Zájem byl veliký, přišlo celkem čtyři sta lidí.

Christophe André nás během dne seznámil jak s teoretickými východisky, výzkumy a stručnou historií mindfulness, tak se samotnými praktickými cvičeními. Ale hlavně člověk z jeho výkladu získal pocit, že meditace všímavosti je něco samozřejmého a pro udržení mentálního zdraví v 21. století navíc nezbytného, jako bylo třeba rozšíření sportu ve století dvacátém. Zmínil, že se meditace všímavosti rozšířila do sféry firem, škol, nemocnic, do oblasti armády, psychologie, psychoterapie, a dokonce i politiky. Že je určitou kompenzací našeho současného informačního (digitálního) přetížení a celkově stresujícího způsobu života. Že je to trénink mysli a pozornosti v dnešní rychlé a psychicky náročné době.

Ale nepředstavujte si, že to byl den, který účastníci museli nějak „přetrpět“. Pan André často prokládal svůj výklad vtipy, obrázky, citáty a videy, takže čas od času sál najednou vybuchl smíchy. Výborné bylo i zařazení jedné pohybové aktivity na posílení pozornosti – a také pro to, abychom v čase po obědě neusnuli. Je to cvičení, u kterého se musíte opravdu hodně soustředit, abyste ho zvládli, a když se spletete, neubráníte se smíchu. Právě proto, že je to vlastně hra, kde ani nemusíte vědět, že jde o meditaci, je vhodná i pro děti. Stoupnete si ve dvojicích proti sobě a jeden začne tím, že řekne číslo jedna, druhý řekne dvě, první tři a pak začnete znovu od jedné, takže druhý řekne jedna a tak dále. Potom jedničku nahradíte pohybem ruky, místo abyste ji vyslovili. V třetím kole nahradíte dvojku povyskočením a v posledním kole trojku tlesknutím. Stále se střídáte. Není to nijak obtížné, ale energie v sále okamžitě stoupla a mohli jsme se uvolnění vrátit k výkladu a cvičením.

První technikou, kterou jsme si mohli společně vyzkoušet, bylo pouhé bdělé a laskavé pozorování toho, co se děje v nás – tedy obrácení pozornosti dovnitř, k našim myšlenkám, pocitům a tělesným vjemům. Měli jsme si představit, že nyní jsme se na chvíli jakoby uzavřeli ve svém domě a nic nás nebude rušit, ani my sami nemusíme nic dělat, jen máme prostě chvíli spočinout a všímat si. Po pár minutách bylo znát, jak v místnosti zavládlo hluboké ticho, a když jsme opět otevřeli oči, byla vidět na lidech větší radost a spokojenost.

Druhým cvičením, které jsme si zkusili, bylo sledování dechu. Opět bez snahy dech, který se přirozeně v těle děje, nějak regulovat. Veškerou pozornost jsme tedy soustředili na dech. A pokud jsme zjistili, že jsme se zatoulali ke svým myšlenkám, byli jsme ujištěni, že je to naprosto normální, a vyzváni k tomu, abychom se klidně vrátili ke sledování dechu.

Dalším cvičením byl body scan. Měli jsme vnímat jednotlivé části těla, od nohou postupně až k hlavě, jen si uvědomovat tělesný pocit v daném místě, nepřemýšlet. A nakonec jsme v jediném cvičení spojili všechny výše uvedené techniky do jednoho – sledování myšlenek, pozorování dechu, vnímání těla i toho, co se děje mimo nás, například zvuků apod. Nezapomněli jsme ani na dnes již legendární cvičení s rozinkou od zakladatele programu všímavosti MBSR Jon Kabat-Zina.

Pochopili jsme, že u meditace všímavosti se tedy klade důraz na práci s pozorností a také na plné prožívání a uvědomování si toho, co se v přítomném okamžiku děje v nás i okolo nás, a to bez záměrné snahy a kontroly a bez posuzování. Že se nesleduje žádný cíl, jako třeba odpojit se od světa, dosáhnout nějakého konkrétního stavu nebo zenového klidu, ale že máme jen být tady a teď bez manipulace a zasahování. To má za následek stabilizaci naší pozornosti (a jak známo roztěkanost nám způsobuje spíš nudu, úzkost, naštvanost), uklidnění emocí, snížení impulzivity, zbavení se zbytečných a parazitních myšlenek a rovněž větší kognitivní flexibilitu. Tohoto spojení slov se prosím nelekejte, jedná se jednoduše o to, že v meditaci pozorujeme vše, co nám přichází, a nijak to nehierarchizujeme a neposuzujeme, čímž se nám rozšiřují možnosti. Když jsme pak v situaci, kdy musíme řešit nějaký problém nebo se rozhodnout, jsme natrénovaní pro to, abychom rozšířili náš úhel pohledu, prozkoumali nezaujatě a bez hierarchizace celou situaci, nereagovali pod vlivem impulzů či podle našich naučených schémat, a rozhodli se proto co nejlépe a nejuvědoměleji.

Meditace všímavosti má i pozitivní vliv na naše zdraví, posiluje imunitu, je prevencí proti kardiovaskulárním chorobám i degenerativním onemocněním mozku, a dokonce zpomaluje stárnutí, jak nám pan André vysvětlil na příkladu výzkumu telomerázy. Telomeráza je hormon, který je ochranou chromozomů před stárnutím, a právě při meditaci se její produkce mírně zvyšuje.

Pro mě bylo nové to, že meditace všímavosti je například z dlouhodobého hlediska mnohem účinnější v léčbě deprese než standardní léčba s medikací. Když se totiž u pacientů medikace vysadí, je poměrně vysoká pravděpodobnost, že se onemocnění vrátí. Když jsou však pacienti zařazeni do programů založených na všímavosti MBSR nebo MBCT, procento recidivy se výrazně snižuje. A když si uvědomíme, že deprese má být za pár desetiletí nejrozšířenější nemocí, tak je to velmi dobrá zpráva.

Nakonec jsme se dozvěděli, jak nenásilně vnést všímavost do běžného života. Už jen vůbec odnést si pocit, že občas „vypnout“, „odpojit se od přístrojů“ a najít si čas pro nicnedělání je potřebné a důležité – by bohatě stačilo. Nebo že můžeme využít čas, kdy například čekáme ve frontě, jedeme tramvají apod. Výborným doporučením bylo snažit se dělat v jednu chvíli pokud možno jen jednu činnost, neodbíhat od ní ani v myšlenkách a nenechat se ničím a nikým vyrušovat. Nadechnout se zhluboka před náročným úkolem, před rozhodnutím se neukvapit a klidně si dovolit na chvilku zavřít oči a sledovat dech, nenechat se lidmi a situací zatlačit do kouta, ale mít své myšlenky a emoce stále pod vlastní pozorností.

Byl to opravdu skvělý den, odcházela jsem nabitá, spokojená, nadšená. A s velikou chutí se doma v Čechách podělit o to, jak výborný nástroj máme nyní všichni bez rozdílu k dispozici pro to, abychom byli spokojenější, uvolněnější, radostnější, úspěšnější, zdravější a ……

theme by teslathemes