Single post
kytka

V čem mi meditace mindfulness v životě pomohla – 4.díl

napsáno pro www.minerva21.net

Milé čtenářky blogu Minerva 21,
„Duch nehledí ani dopředu ani zpátky. Jen přítomný okamžik je naše štěstí.“ J. W. Goethe

V našem seriálu o mindfulness jsme si zatím stihli říct jen to, že mindfulness je v podstatě vědomý přístup k životu a vědomé prožívání přítomného okamžiku, jinak řečeno zaměření naší pozornosti na to, co se děje v nás a okolo nás právě teď. Z mindfulness technik jsme si popsali jen tzv. vnitřní radar, techniku, která se zaměřuje na laskavé a nezaujaté pozorování a přijímání našich emocí, myšlenek i tělesných vjemů v daném okamžiku.

Mindfulness není žádná nová filozofie, ideologie, víra nebo náboženství. Nejedná se o naučený koncept nebo převzatý způsob, rozvíjí jen živé, autentické a pravdivé prožívání vlastního života. Mindfulness technikám bychom se měli věnovat proto, že nás můžou učinit šťastnými a spokojenými. Nejlépe je tedy v tomto ohledu možné mindfulness popsat jako „způsob bytí“ nebo „vědomý život“. V podstatě je mindfulness o naší pozornosti, vnímavosti, uvědomování si a o vztahových dovednostech a zájmu o druhé – je to tedy univerzální lidská schopnost srovnatelná se schopností naučit se jazyk.

Pod slovem mindfulness si tedy nepředstavuji pouze meditaci jako takovou – meditace je pro mě spíš jakýmsi „tréninkem“ pro každodenní život, „tréninkem“ ve všímavosti – ale celý přístup k životu. Přístup, který je v zásadě velmi jednoduchý a prostý. Spočívá v tom žít v přítomnosti. Více prožívat než jen přemýšlet. Více vnímat vlastní tělesné pocity a emoce a nechat se jimi inspirovat. Zkrátka být si vědom toho, co se v nás i okolo nás děje, a přijímat to. Přijetí nevnímám jako pasivitu nebo osudovost, přijetí chápu jako uvědomění si toho, co je teď a tady, jaká je moje současná situace, je pro mě opakem útěku od situace, od sebe sama. Je to pro mě intenzivní vnímání života a mých skutečných emocí především. A teprve po uvědomění si, po přijetí se můžu svobodně rozhodnout, jak zareaguji, jak se zachovám. Stále však by to mělo být v souladu s mým vnitřním hlasem.
Na druhou stranu je pochopitelné, že dovednosti všímavosti v sobě musíme rozvíjet, pokud o to stojíme, že to vyžaduje naši práci, píli a trpělivost, že jsou to dovednosti, které se „tréninkem“ rozvíjejí stejně jako jakékoli jiné dovednosti. A „tréninkem“ je právě čas vyčleněný pro praktikování konkrétních mindfulness technik.

Proto bych vám nyní chtěla představit dnes už klasickou techniku sledování dechu. Tato technika je velmi účinná. Dokáže uvolnit naše napětí, snížit stres, obavy a úzkost. Zmírňuje naši únavu, přetížení a přepracovanost. Výborně nás energetizuje a osvěžuje. Pozitivní účinky na zdraví a psychiku stejně jako pozitivní změny v mozku jsou patrné pomocí magnetické rezonance mozku už po osmi týdnech pravidelného cvičení.

Vsedě nebo vleže, ale pokud někomu vyhovuje i vestoje, se zaměříme na svůj dech. Nejedná se o „práci“, nevyvíjíme žádné speciální úsilí, jen si uvolněně uvědomíme, jak naše tělo samo přirozeně dýchá. Můžeme mít přitom zavřené, ale i otevřené oči, co je pro nás lepší. Dech nijak neupravujeme ani nekontrolujeme, ale vlastně se „napojíme“ svojí pozorností na to, jak tělo dýchá. Udržet pozornost na dechu nám může pomoct ruka položená na břicho a vnímání jejích pohybů s každým nádechem a výdechem. Pokud zjistíte, že vaše pozornost byla odvedena k vašim myšlenkám, nic se neděje, je to naprosto přirozené, vraťte se jen nenásilně zpět ke sledování dechu. Neposuzujte, na kolik se vám cvičení dařilo nebo nedařilo. To nelze určit. Cvičení je úspěšné pokaždé, kdykoli si uděláte čas – ať už doma nebo třeba i během dne, v tramvaji, ve frontě – na to si všímat svého dechu. To samo o sobě je úspěch!

Článek najdete na: http://www.minerva21.net/blog_show.php?id=1445590044&lang=cz

theme by teslathemes