Single post
meditace

V čem mi meditace mindfulness v životě pomohla – 1.díl

napsáno prowww.minerva21.net

Milé čtenářky blogu Minerva 21,
po nějakou dobu nyní pro vás budu psát články na pokračování na téma mindfulness a vědomého přístupu k životu. Pokud máte raději české názvy, tak ekvivalentem pro meditaci mindfulness je meditace všímavosti. Názvy a pojmy ale v mých příspěvcích nebudou až tak důležité.

V jednotlivých dílech „seriálu“ se budu postupně věnovat tomu, jak konkrétně a prakticky může mindfulness obohatit a prohloubit náš život, jak se princip vědomého života projevuje ve vztazích, ve výchově dětí, v práci, tvořivosti a seberealizaci, ale i ve vztahu k sobě sama v oblasti sebevědomí, sebedůvěry a sebepřijetí i to, jak dobrý vliv má na naše zdraví. Přínos meditace všímavosti se totiž projevuje ve všech třech oblastech: tělesné, psychologické i spirituální. Ze začátku budu také muset odstranit některé časté představy a předsudky spojené v naší společnosti se slovem meditace. Ten první bych chtěla odstranit hned teď. Meditace mindfulness není záležitost ezoterická, nesouvisí ideově s žádnými náboženskými nebo filozofickými systémy, ale je součástí psychologie a psychoterapie a opírá se i o výzkumy neurověd.

Pokud se mi podařilo vás aspoň trochu zaujmout tímto spíše obecným úvodem, pojďte se mnou dál číst, co cenného se skrývá pod obyčejným a přiznám se ne moc atraktivním názvem všímavost. Vnést do svého života přístup všímavosti neznamená začít dělat něco jiného, než jsme zvyklí dělat, nejde ani o to osvojit si novou soustavu konceptů a názorů, nejde o to měnit to, jací jsme. Jde o to, JAK děláme to, co děláme a hlavně jestli život PROŽÍVÁME.

Mindfulness znamená žít život v přítomnosti, tady a teď, co nejvíce dokážeme. Znamená také žít jako vnitřně svobodné a silné osobnosti, které samy sobě rozumí a sebe sama přijímají takové, jaké jsou. Dalo by se to přirovnat k metafoře s lampou. Jeden krajní případ představuje člověka, který žije více méně automaticky, podle svých nevědomých instinktů, vnějších pravidel, přání ostatních atd. a ta žije metaforicky řečeno ve tmě. Pokud rozsvítíme lampu, tedy přidáme vědomí člověka, nic výrazného se ani nemusí změnit, je to pořád ta stejná osoba, akorát vidí na vše – uvědomuje si, kdo opravdu je, je si vědoma sebe sama – a to je druhý krajní případ – vyrovnaná a vědomá osobnost.

Takže pro vnějšího pozorovatele se možná nic až tak zásadního nezmění, pokud začneme žít vědomě, ale pro nás se změní vlastně úplně všechno. Získáme tím to nejcennější, co je možné získat – sebe sama, vnitřní spojení se sebou, prostor klidu a vyrovnanosti, radost ze života bez vnějších příčin, tvořivost, zdravou sebeúctu, otevřenost, vděčnost a pocit naplnění.

Pokud tedy chcete, do zveřejnění dalšího „dílu“ si zkuste více zaměřit na to být skutečně v přítomnosti – v dané chvíli, ve které něco děláte, se soustředíte jen na tuto činnost a nemyslíte na to, co budete dělat potom. Můžete si to klidně naplánovat, ale nerozvíjejte příliš ten záměr, víc buďte u toho, co děláte, víc to prožijte. A za každou chvíli, kdy jste to dokázaly, se oceňte, na místo abyste si cokoli vyčítaly. Důležitou součástí mindfulness je totiž laskavost a shovívavost – k sobě i druhým.:)

 

Článek najdete také na: http://www.minerva21.net/blog_show.php?id=1441182258&lang=cz

theme by teslathemes