Místo "tlaku na výkon" potřebují nadané děti v předškolním věku svobodu se rozvíjet, důvěru a empatické prostředí 

Na otázky odpověděla Monika Stehlíková, otázky připravila Mgr. Veronika Gybasová, učitelka MŠ Jeřabinka v Kopřivnici. S paní Veronikou jsme vedly kurz mindfulness pro děti letos na jaře v Ostravě. Velmi se o mindfulness zajímá a praktikuje ji. Ve své práci se snaží o respektující přístup k dětem i dospělým, aplikovat myšlenky školy bez poražených Thomase Gordona a podporovat nadané děti i všechny ostatní, pro které není pobyt v MŠ snadný.  

Máme šanci zachytit nadané dítě v běžné MŠ? Nadané dítě často nijak nevyčnívá a jenom mezi řečí počítá po 50 do 1 000. Je problém, pokud podle naší prediagnostiky nesplňuje žádný atribut nadání?

Určitě ano. Nadané dítě lze s vysokou pravděpodobností poznat podle psychologických charakteristik, a to aniž bychom nutně znali druh nadání (rozumové, umělecké, pohybové, sociální, manuální). Nadané dítě můžeme totiž poznat podle toho, že je intenzivní, má silné prožívání, je hypersenzitivní, má velkou výdrž a dokáže se dlouho koncentrovat. Klíčové ovšem je, že pro to, aby se tyto atributy u dítěte projevily, musí pro to vzniknout vhodné podmínky. Tím chci říct, že jsou situace, kdy se tak dítě nezachová, že rozhodující je, když vznikne situace, ve které se tyto vlastnosti projeví. Dám příklad. Pokud přijde velmi citlivé dítě do kolektivu, kde nepanuje úplně harmonická atmosféra, může mít tendenci působit spíš nesoustředěně nebo roztěkaně, jako by chtělo před situací utéct, pak samozřejmě nezjistíme, že se dokáže hodiny klidně soustředit například u kreslení nebo stavění lega. Tedy když se podaří vytvořit vhodné podmínky, dítě předškolního věku je osloveno konkrétní činností a začne se jí věnovat, pak se dokáže soustředit i velmi dlouho. Znám 3leté dítě, které kreslí denně 3 hodiny, jiné 5leté i 5 hodin denně – to jsou samozřejmě extrémní případy.

To, že dítě počítá do 1000 v předškolním věku, samo o sobě neznamená, že je nadané, i když je to pravděpodobné. Avšak ještě důležitější než nálepka "nadané dítě" je ptát se, co dítě potřebuje. Pokud počítá do 1000, pak mu logicky nebudeme dávat úlohy s počítáním do 20 – což se bohužel některým dětem stalo v 1. třídě ZŠ. Důležité není tedy jen to, zda je dítě nadané, ale především, jaký je potenciál dítěte, co mu dává smysl, jaký typ činnosti ho přirozeně přitahuje – protože nadané dítě si většinou tu "svou" činnost najde samo a jde si za ní. Naopak rodiče říkají, že je těžké je od činnosti odtrhnout. Jedná se ale o činnosti různorodé, jedno dítě bude mnoho hodin denně kreslit, jiné zpívat, jiné počítat a ještě jiné číst – a to už v předškolním věku. Ze strany učitelů je důležité podporovat jejich rozvoj a radovat se spolu s nimi z jejich pokroku. Rozhodně nedávat najevo, jak se bohužel někde děje, že počítat do 1000 je projev "vyšší inteligence" než umně kreslit.

Školy mají v souladu se školským zákonem vytvářet podmínky pro rozvoj nadání – všech druhů a u všech dětí, i když nadání dětí se liší. Každé dítě má právo na smysluplný rozvoj v souladu se sebou a se svými potřebami, podle své startovní čáry. Bylo by tedy asi vhodné rozšířit používanou metodiku identifikace.

Pokud podle vaší prediagnostiky nesplňuje žádný atribut nadání, tak to problém není. Vyjdu dítěti vstříc v tom, co potřebuje a v čem se potřebuje rozvíjet. To mohu i bez "nálepky".

Takže mohu zjednodušeně říct, že pokud se u nás ve školce daří dětem nechávat dostatek prostoru na svobodnou hru a jejich vlastní projekty, dělám to nejlepší pro děti bez ohledu na to, zda a jak jsou či nejsou nadané?

Ano, to je správné.

Co dítěti a rodiči identifikace nadání přinese?

Rodič i dítě, které je skutečně nadané – v pravém smyslu slova, tedy je neuroatypické, odlišné – potřebují pochopit, v čem je dítě jiné, a proto je pro ně klíčové, aby věděli, co všechno se pod pojmem nadané dítě skrývá. Rodiči se tím mnoho vysvětlí. Může také upravit svoji výchovu. Nadané děti jsou totiž specifické a v některých ohledech potřebují specifický přístup.

Mohla byste prosím ve zkratce nastínit, co si mám pod tím specifickým přístupem představit? Nebo je to téma příliš obsáhle a měli bychom raději rovnou sáhnout po nějaké odborné literatuře, kde je to detailněji rozpracováno?

Nadané dítě třeba potřebuje i několik měsíců po nástupu do školky k tomu, aby jen pozorovalo a pochopilo zákonitosti fungování. Nebo tím, že je intenzivní a má jemnou nervovou soustavu se rychleji přesytí vjemy a může být vyčerpané, podrážděné nebo se chovat neadekvátně. Některé nadané děti zase nedokážou po obědě usnout, i když se snaží, protože mají hodně energie a chtějí raději něco dělat. Nadané dítě také hodně prožívá nespravedlnost a disharmonii, může na to víc nebo déle reagovat. Často na ně nefunguje hecování k výkonu, ale svoboda a důvěra.

A pokud bychom ho zachytili, jak s ním pracovat? Nechat mu prostor, ať dělá, co ho baví? To totiž splňujeme. Nebo se ho snažit mezi dalšími 24 dětmi, které s bídou napočítají do 5, cíleně rozvíjet? Nebo to nechat na rodičích?

Část podpory bude vždy na rodičích, část na učitelích a škole. Obecně se domnívám, že předškolní dítě by se mělo hodně rozvíjet podle toho, co mu dává smysl nebo ho baví či naplňuje. A ano, přístup by se měl diferencovat. Dávat všem dětem stejné úkoly totiž už dávno není spravedlivé. Každé dítě potřebuje trochu něco jiného. Spravedlnost by naopak měla být zajištěna v tom, že každé dítě dostane stejně empatický a respektující přístup – a laskavé hranice.

Je vhodné posílat takové dítě do PPP? Nebo Mensy?

Může být – po poradě s rodičem a s jeho souhlasem.

Máme se jako učitelky MŠ snažit nasměrovat rodiče na jinou než spádovou sídlištní ZŠ?

Ano, je dobré s rodiči diskutovat o výběru vhodné školy pro jejich dítě.

Má smysl pořádat Mensa testování předškolních dětí v MŠ? (Když jsou jejich testy zaměřeny pouze jednostranně, ale zase jejich výsledky mají vysoký kredit u běžné populace.)

Když se správně uvede, co se testem zjistí, a pokud s tím rodiče souhlasí, proč ne. Žádné testy by neměly děti rozdělovat nebo "kastovat", pouze zjistit, jaké jsou potřeby daného dítěte. Konkrétně to znamená, že pokud dítěti vyjde v testu Mensy ČR vysoké IQ, bude potom pro učitele pochopitelnější, když takové dítě bude chtít být třeba často stranou a studovat si encyklopedii o vesmíru. Učitel může tedy pak respektovat potřeby dítěte. Rozhodně bychom si měli dát pozor na to, aby se užití testů a jejich pochopení nestalo nebezpečným až perverzním.

Na závěr bych chtěla říct, že skutečně nadané děti potřebují spíše než "hon na nadání" empatické, harmonické a respektující prostředí, ve kterém se mohou rozvíjet na základě své vnitřní motivace – v respektu k druhým dětem.